Vítejte, milí čtenáři,
vy, kteří jste těmto stránkám už dlouho věrní, stejně jako vy, co jste sem zabloudili třeba jen omylem, a právě hledíte, kam jste se to vlastně dostali … Rád bych vás tady na webu nakazil trochou sebe, vykouzlil úsměv na vašich tvářích a přinutil vás třeba i vstát od počítače a poznat kousek světa kolem. Nebo vám alespoň dal možnost vidět jeho část na fotografiích a podělil se s vámi o své příhody v mnoha vyprávěních ...
Cestování, či spíše toulání v čase i prostoru – to je, oč tu běží. Vzpomínky zachycené pixely fotoaparátů a často nevšední zážitky líčené v reportážích jednoho trochu podivína s dobrodružstvím v krvi, sny v duši a toulavými botami na nohou. Co na tom, že s sebou po světě tahám ještě dvě nohy navíc. Často je to dokonce výhoda, kterou mi závidí kdejaký pěšák na dlouhé túře, při výstupu vysoko v horách, ale třeba i na skalní vyhlídce kousek za městem.
Zlí jazykové často tvrdí, že učitel zeměpisu cestovat přece nepotřebuje, vždyť všechno zná z učebnic, vysokoškolských skript a přednášek. Jenže pokud má v aprobaci zároveň i občanskou výchovu, tak spolu se Sokratem “ví, že nic neví“, resp. zjišťuje, že čím víc ví, tím víc neví ... protože nejen učitel, ale i samotní žáci dobře vědí, že do učebnic se toho vejde jen velmi málo, občas se tam navíc najde nějaká ta chyba, (za kterou často její autor ani nemůže, protože stát, o němž píše, včera zanikl, hora už neodpovídá výšce v atlasu, když se tam včera země zachvěla a část se jí rozsypala kolem). Především ale učitel chce svým studentům nabídnout víc – podělit se o skutečné zážitky a přinést jim kousek světa do školy, aby pro ně přestala být tou káznicí, v níž musí mnoho let denně sedět, přestože nikomu nic neudělali ...
No dobře, přiznávám, že se vlastní zálibu v toulání světem trochu snažím schovat za ušlechtilé cíle. Člověka samotného to musí především bavit, aby vstával ráno na první vlak, spokojil se s rohlíkem či několika müsli tyčinkami k obědu a spánkem v nejlevnější ubytovně nebo ještě lépe rovnou pod hvězdami. Pravda, ne všechno z toho zažívám pravidelně, mnohdy jsem i já rád za teplé jídlo a vlastní postel, ale o to nejde. Patřím k lidem, co rádi slýchají volání dálek, kteří toužebně vyhlíží neznámé obzory a zapalují se jim lýtka nejen při pohledu na hezkou ženu, ale i při zjištění, že o víkendu bude venku hezky.
Nejde o to cestovat bůhví jak daleko. Přestože, že jsem projel napříč celou Skandinávii, větší část Evropy, malé kousky Afriky a Asie, navštívil Inuity v Grónsku i tuleně na arktických Špicberkách, stejně jsem možná nejšťastnější, když můžu vzít jenom tak batoh na záda, popojet kousek autobusem, vlakem nebo na kole a poznat zase další kus rodné hroudy. Mnohokrát jsem objevil zajímavá místa jen co by kamenem dohodil od domova. Vyhlídky do krajiny, o nichž i mapy mlčí, studánky, z kterých se i dnes dá čistá voda pít plnými doušky bez strachu z nepříjemných následků, nebo jen místa, kde člověk rychle a rád zapomene, jaká je uspěchaná a stresuplná doba. Stačí jen procházet životem s otevřenýma očima a trochu i srdcem …
Možná si teď říkáte, že jsem jen romantický snílek a blázen, a možná máte (trochu) pravdu. Rozhodně se za to ale nestydím. Další část mého já je ale celkem normální – pracuje, sportuje, poslouchá hudbou, čte knížky, sleduje filmy, zajde do čajovny nebo občas bezúčelně brouzdá po netu. K tomu mám snad trochu smysl pro humor a snažím se o optimistický pohled na svět. Beru život jako šanci, baví mě nové výzvy a překážky a učím se radovat i z maličkostí. Ač to tak nevypadá, momentálně bydlím ve velkoměstě a z okna nevidím víc než okolní paneláky. Vím ale, že stačí dveře zavřít zvenku a vyrazit …
Chcete-li, pojďte se mnou, nejen virtuálně, ale třeba i reálně – a máte-li k čemukoliv zde na webu, co říct, komentujte, diskutujte nebo i kritizujte – hlavu vám za to neutrhnu (k čemu by mi byla), naopak za to budu rád, protože bez kritiky není pokroku. Nebo mi klidně napište na e-mail, co najdete v kontaktech.
Mnoho úspěšných cest, nevšedních zážitků a důvodů k úsměvu všem přeje
Mountainer
V rubrice Geocaching se můžete přečíst další kapitolu manuálu pro geokačery - začátečníky.
Do rubriky Toulky českou republikou, sekce věnované západním Čechám, jsem vložil rozsáhlou reportáž z velikonočního setkání KSTS 2012, při kterém jsme vystoupali na Dyleň a procestovali okolí Chebu a Aše. Fotky si můžete prohlédnout v připojené fotogalerii, kterou ještě budu rozšiřovat :-).
Zpřístupnil jsem první ukázkovou reportáž z loňské severské výpravy. O našem příjezdu do Tromsø se můžete přečíst TADY a 371 fotografií z celé výpravy pak můžete shlédnout ZDE.
V rubrice "Výpravy do zahraničních dálav" najdete zajímavou reportáž o pyramidách na kanárském ostrově Tenerife.
Řádek k zamyšlení na závěr:
"Láska je jako příklad z matematiky, uděláte někde chybu, chcete se vrátit, ale nemůžete protože právě ZVONÍ :-)!"
autor neznámý